Jako jeden ze tří členů redakce, kteří navštívili letošní letní Comiket C84, vám přináším krátký report o tom, jak z mého pohledu tři dny Comiketu proběhly.
Na Comiket jsem vyrazil v pátek večer, někdy po půl dvanácté. Ze čtvrti Kiyokawa jsem se vlakem přesunul do čtvrti Ginza, která je asi hodinu pěšky od Tokyo Big Sight, kde se Comiket koná. Můj plán byl prostý, přečkat kus noci v Ginze a poté se pěšky vydat k Tokyo Big Sight. Jedno z pravidel na Comiketu, byť hojně porušované, zakazuje nocování na místě. Pravidla však dovolují zařadit se do fronty již ve 4.30, což je ještě dlouho před příjezdem prvního vlaku, a proto jsem svůj příchod na Comiket plánoval na tuto hodinu.
Původně jsem se chtěl umístit do Pasela Resorts Ginza karaoke baru, ale tam bylo plno, a tak jsem se musel spokojit s Uta Hiroba karaoke barem, který byl hned vedle. Když se na to podívám z té světlé stránky, tak mě to alespoň vyšlo o něco levněji. Zdřímnout si nepřicházelo v úvahu, protože cena za to, kdybych zaspal, by mohla být vysoká. Navíc když už jsem byl na karaoke, tak jsem přece nemohl odejít bez toho, že bych si zazpíval. To by byla škoda peněz. Po zhruba třech hodinách anime skladeb proložených hitem Memeshikute od Golden Bomber jsem někdy po půl čtvrté opustil podnik a vydal se směrem k Tokyo Big Sight. Cestou jsem potkal řadu lidí se stejným cílem, a když jsem byl kolem půl páté již velmi blízko cíle, potkal jsem i lidi vystupující z různých autobusů, které svážejí návštěvníky na Comiket a přijíždějí právě na 4.30.
Do fronty na vstup jsem se zařadil asi ve 4.40, ale i tak bylo přede mnou podle dostupných informací již víc jak tři tisíce lidí. Do pohybu jsme se opět dali někdy v 9.45 a v 10.00 jsme procházeli vchodem dovnitř. To jsme ale ještě netušili, že tentokrát budou návštěvníci směřující k firemním stánkům muset obejít celé parkoviště, na kterém se provoz opět pozastaví a vytvoří se další dlouhá fronta. Ještě jsem se také nezmínil, že teploty na letošním Comiketu byly extrémně vysoké a blížily se ke 40 °C ve stínu (v budově bylo prý naměřeno dokonce 46 °C a 98% vlhkost), a o to bylo čekání ve frontě venku bolestivější. Když jsem se dostal dovnitř a zařadil se do fronty ke stánku Studia DEEN, tak bylo už půl jedenácté. Fronta se stála venku a tam přišlo to nejhorší, protože během těch cca patnácti minut na terase jsem měl pocit, že mi hoří ruce. Takový byl žár. Naštěstí jsem toto vše nepodnikal zbytečně a na stánku koupil jeden ze 300 kusů sady manga/drama CD projektu Waanabi.jk s lístkem na owatashikai (akce, na které člověk dostane většinou bromide fotku, plakát či něco jiného od dané osoby a může si s ní přitom vyměnit pár slov) Mikami Shiori (Akaza Akari z Yuru Yuri, Christa Renz z Shingeki no Kyojin) a Kusudy Ainy (Toujou Nozomi z Love Live!), jež se konal třetí den Comiketu na stánku Studio DEEN. Tím moje hlavní povinnost prvního dne skončila, ale ještě jsem si obešel stánky a koupil si tričko na stánku 2.5-jigen TV, kde prodávaly dvě z asistenek z tohoto internetového pořadu, Murakawa Rie (Futaba Aoi z Vividred Operation, Escha z hry Atelier Escha & Logy) a Mochizuki Rei (Mukai Akira z Chousoku Henkei Gyrozetter).
V západní hale s firemními stánky bylo velmi dobře poznat, že byl pokořen rekord v návštěvnosti, protože hustota lidí překonala hranici, kdy prosté procházení se okolo stánků přestává být příjemné. Ani někdy před jednou hodinu, kdy jsem halu definitivně opustil, se na tom nic nezměnilo. Nejdelší fronty se stály jako vždy na Nanohu, Shaft, Pony Canyon, Aniplex, atd. Tentokrát byla potřeba na tyto fronty extra porce odvahy, protože vydržet hodinu či déle smažení na terase, kde se dobře odráží sluneční paprsky i od země, vyžaduje slušnou dávku odvahy, touhy po zboží či pošetilosti.
Druhý den jsem jel o dost později a přijel jsem k Tokyo Big Sight autobusem (mimochodem, to bylo poprvé, co jsem jel v Tokiu autobusem) v cca 10.30. Myslel jsem, že hlavní vlna na vstup do východních hal s doujin produkcí už bude končit a dovnitř se dostanu tak do jedenácti, ale nakonec jsem čekal ve frontě skoro hodinu.
Vevnitř jsem stihl koupit pouze dvě věci, naštěstí ty s nejvyšší prioritou, jednou z nich byl nový díl doujinshi Sore ga Seiyuu! EX od mangaky Haty Kenjiroua (autor Hayate no Gotoku) a seiyuu Asano Masumi (Harada Risa z D.N.Angel, Sonsaku Hakufu z Ikkitousen). Poté jsem šel ještě pozdravit známého a v půl jedné jsem opustil prostor Comiketu a vydal se na live event k anime Haiyore! Nyaruko-san W, který se konal v nedalekém Zepp Tokyo DiverCity.
Na event jsem šel spolu se známým z Twitteru a díky dobrému pořadovému číslu pro vstup a naším ultimátním skillům se nám podařilo dostat se do nějaké čtvrté páté řady (všechny lístky jsou na stání, takže těžko určit přesně řadu) a vychutnat si tak vše velmi zblízka. Vystupujících bylo opravdu hodně a kromě seiyuu (Asumi Kana, Kitamura Eri, Matsuki Miyu, Ootsubo Yuka, Yuzuki Ryouka, Hatano Wataru, Arai Satomi, Hisakawa Aya, Kouda Mariko, Yamakita Saki) to byl i režisér anime Nagasawa Tsuyoshi, skladatel Tanaka Hidekazu, skladatelské duo RAMM a geniální textařka Hata Aki. Po otázkách a odpovědích na různá témata a soutěži došlo samozřejmě i na hudební část, která obsahovala jednotlivé ending skladby, duet Mahira a Youichiho a na závěr opening.＼(・ω・＼)SAN値!(／・ω・)／ピンチ! Jako encore pak zazněl opening z první řady anime.(」・ω・)」うー！(／・ω・)／にゃー！
Třetí den jsem dorazil také asi až v deset hodin a dovnitř se dostal asi po jedenácté hodině. Před dvanáctou jsem se zastavil u dalšího známého kvůli předání nějakých věcí (včetně lístků na Animelo Summer Live), a pak jsem již jen nervózně čekal na owatashikai, jako by mě čekala nějaká zkouška ve škole. Po nějakých dvou hodinách owatashikai začal, a když už se mi podařilo se ve frontě nějak uklidnit a měl jsem pocit, že jsem připravený, tak samozřejmě vše vzalo za své a můj mozek se vyprázdnil. Když jsem se dostal na řadu, Mikashii (Mikami Shiori) mě pozdravila a ihned děkovala, že jsem přišel na veřejné radio vysílání, jež se konalo tři dny před tím před budovou Bunka Housou. I když jsem byl nakonec spíše na té přitakávací straně a moc se nezmohl něco říct, byla to čtvrtminuta, na kterou nikdy nezapomenu a jen tak za nic bych ji nevyměnil. Naštěstí jsem přes noc stihl napsat fanletter asi na tři A5, takže tam jsem zvládl sdělit, co jsem chtěl.
Po hovoru s Mikashii následoval samozřejmě ještě hovor s Kussun (Kusuda Aina), která není tak zvyklá na podobné akce jako Mikashii, a tak jsem musel iniciativu hovoru převzít já, ale můj mozek naformátovaný úsměvem Mikashii nebyl schopný produkovat konverzaci ad hoc, a tak mi těch patnáct sekund bohatě stačilo ke sdělení toho, co jsem si promyslel předem.
Mikami i Kusuda předávaly bromide kartičku s oficiální ilustrací k Waanabi.jk a jejich natištěnými podpisy. Po owatashikai pro mě Comiket v zásadě skončil, ale počkal jsem si v hale s firemními stánky ještě zhruba hodinu na oficiální ukončení Comiketu 84, a pak jsem se připojil k záplavě lidí mířící k východu, kde na mě již čekal Simik.
Cosplay jsem se letos bohužel pořádně neviděl. První den byl venku pekelný žár a já už měl spálené ruce z čekání ve frontě. Vůbec obdivuji všechny cosplayery, kteří za takových podmínek vydrželi dobu pózovat venku, ať už skrovně oblečení, vystavující svou kůži ostrým slunečním paprskům, či odění do kostýmů, v nichž se museli pařit. Je nutné říct, že jich také bylo méně, než bývá obvyklé. Druhý den jsem na cosplay vůbec neměl čas a třetí den jsem nemohl jít ven, abych nebyl před owatashikai zpocený jak prase. Mimochodem letošní třetí den jsem s sebou poprvé tahal na Comiket parfém.