Manga, Recenze

Recenze šestého svazku Útoku titánů

titan06Mílovými kroky se dopředu žene české vydání titánské série od Isayami Hajimeho, takže už tu máme její šestý svazek. Útok titánů postupně nabíral na kvalitě jak po stránce příběhové, tak po stránce kresební. Platí to i pro šestý přírůstek?

Celá kniha se točí kolem inteligentní ženské titánky, která se objevila na konci minulého dílu. V tom vězí plus i mínus této části. Na jednu stranu by se dalo říci, že svazek působí uzavřeným dojmem. Rozehrává se v něm příběhová linie s onou ženskou titánkou, něco málo (opravdu málo) o ní zjistíme a poslední stránky skončí závěrem, který má sice být cliffhangerem, ale spíš se jeví jako relativně uspokojivý závěr rozehraného děje. Zároveň se ale vlastně nic nestane, důležité události se odehrají jen na samém začátku a konci svazku a celá kniha tak působí spíše jako jedna roztahaná kapitola. Objeví se nepřítel a zbytek stránek před ním postavy jen utíkají, případně se s ním pokusí střetnout, aby byl nakonec hon na kočku a na myš nějak ukončen.

Naštěstí je ten omáčkový obsah alespoň relativně zábavný. Ženská titánka nepůsobí jen jako další nepřítel, ale zajímá vás, co je vlastně zač, jaký je její úkol a proč se chová tak inteligentně a nepředvídatelně. Její způsoby zabíjení jsou navíc nejen nemilosrdné, ale také vynalézavé a akční pasáže jsou tak díky ní velmi strhující. O poutavé momenty tedy nouze rozhodně není.

Aby svazek nepůsobil monotónně, autor děj na přibližně jednu kapitolu chytře přerušuje retrospektivním náhledem na události před výzkumnou výpravou na území titánů. V tomto flashbacku se prozkoumává nejen Erenova schopnost přeměny v titána, ale také důvěra či nedůvěra jeho bratrů ve zbroji k němu. Přítomnost jeblé velitelky Hange navíc dodává ději žádané odlehčení.

Kresba opět působí o něco uhlazeněji, a ač se autor nevzdává svého oblíbeného šrafování, stále více využívá stínování šedou barvou. Také je třeba podotknout, že dává větší důraz na oči. Ty Isayama kreslí jaksi prázdně v tom dobrém slova smyslu. Jako by postavy vlastně byly už teď jen chodícími mrtvolami. Mimika postav celkově byla vždy autorovou předností, nadále se však zlepšuje. Problém mu ale stále dělají proporce postav, což nejvíce odnáší Erenův často nepřirozeně dlouhý krk.

Editačně se jedná o crwácký standard, i když místy trošku rušil ne úplně jednotný styl textu. Překladově bez výtek, Anna Křivánková opět odvedla svou práci na jedničku a její cit pro jazyk těší. Snad bych jen sem tam ubral na množství trojteček, ze kterých mám po přečtení pocit, jako by se vyskytovaly snad v každé textové bublině. Nemusí se ovšem jedna o neduh překladu, nadmíra trojteček je pravděpodobně přítomná již v originále.

Nový svazek Útoku titánů je spíše jen přešlapováním na místě. Příběh se od závěru minulého svazku vlastně nikam moc neposunul, ale naštěstí je nám to vynahrazeno dostatkem povedené akce a krvavých skvrn. Navíc přes prakticky chybějící posun v ději nás alespoň žene dopředu dávka tajemna. Příště už by to ale chtělo šlápnout na plyn a přijít s nějakým zásadnějším odhalením.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkujeme nakladatelství Crew.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong> [spoiler]